Rainy days

18. května 2010 v 17:26 | melody |  Res breves et clarae
Pořád prší.
Je to jako by nastával konec světa. Až se zítra probudím, bude to tu vypadat jako ve Vodním světě, všichni budou doufat, že někde ještě existuje země a hlína bude žádaným obchodním artiklem.
Postavím si vor a budu se plavit úplně sama uprostřed tý tragédie. Vezmu si s sebou jen deník a pastelky a možná taky poslední díl Harryho (originál, protože originály jsou vždycky lepší než překlady) a latinský slovník (člověk nikdy neví, kdy se mu může latina hodit). Nebudu plout žádným směrem a po nocích se budu dívat na hvězdy a bude se mi stýskat.

Vlastně to oproti současnosti nebude moc velký rozdíl.
Přidat komentář
 

Life within four walls

18. dubna 2010 v 13:37 | melody |  Res breves et clarae
Vítejte v mým světě, v tom, ze kterého nejsou dveře do normálního života. Už se nemůžu vrátit, nejde to.
Příliš jsem zapadla, už nejsem dokonce ani za sklem, jako jsem bývala dříve, ale jsem obklopena čtyřmi stěnami z cihel, pode mnou je studená podlaha a nade mnou bezedná tma. Někdy se probudím a nemůžu se zorientovat - pak vrážím do stěn nebo padám nahoru do tmy. Někdy se pokouším odbourat kousek stěny, ale jenom mi zůstane suť za nehty, a když se druhý den probudím, na zdi není ani škrábnutí, jako by přes noc samovolně dorůstala. Vylézt nahoru a přelézt zeď nejde; není se čeho zachytit nebo o co opřít a kromě toho zdi jsou příliš vysoké.

Nevím, co je tam venku. Někdy si tak sním o tom, že je tam perfektní svět, ve kterým žijou lidé, kteří nemají úplné životy, dokud se neobjevím já. Svítí tam sluníčko a prodávají tam zmrzlinu ve vaflových kornoutcích, dobrý kafe a tiramisu. A nikdo se necítí sám, protože lidé, kteří se mají potkat, se nemíjejí, ale potkají se v pravou chvíli a zapadají si do života jako puzzle.

Nevím, kde jsem se vzala v tom tmavém světě mezi zdmi, jestli jsem spadla, nebo mě někdo shodil dolů, nebo jestli kolem mě někdo prostě jednoho dne postavil čtyři stěny. Nevím. Ale co vím je, že už nemůžu ven.
Počet komentářů: 1

Ianuarius

10. března 2010 v 0:50 | melody |  Verba parva magna
Ianus je římský bůh počátku všech věcí, ochránce dveří a bran. Byl zobrazován se dvěma tvářemi.
Celý článek | Přidat komentář

No way

4. března 2010 v 11:16 | melody |  Praeteritum et praesentia
Není cesta dál a není cesta zpátky. Jsem jen přišpendlená k jednomu místu, mám přivázané ruce a nohy jako tenkrát v nemocnici, a stejně jako tenkrát se snažím pohnout, jenže jsem stejně omámená jako po narkóze a jenom zbytečně vydávám energii.

Nemůžu dál. Pokouším se o to, trochu předstírám, že funguju. Jen mám pocit, že na spoustě věcí už prostě nezáleží.

Byla to moc krátká doba na to, abych se naučila bruslit bez záchrany.
Přidat komentář

I think I died yesterday

1. března 2010 v 21:06 | melody |  Res breves et clarae
I think I died yesterday. It was horribly painful and then I woke up into some unknown world. It seems to be the same, but I know it's a fake, cause it's completely different. Nothing is where I left it yesterday, and people, they are different most of all. Everything in this weird world is trying to persuade me that everything's ok, people are trying to confuse me.

I think I'm dead and it isn't so terrible. Actually, it's better than to be alive, cause I don't have to feel.
There are no feelings when you're dead. The greatest advantage of being dead is that there are no feelings. No love.
There's nothing worth fighting for.


Přidat komentář

The greatest feeling

9. února 2010 v 17:14 | melody |  Res breves et clarae
Člověk občas někde zaslechne, že první láska bývá nejkouzelnější. Je to takový všeobecný předpoklad.
A pravdou je, že když jsem byla zamilovaná poprvé, mělo to své určité kouzlo. Vlastně jsem měla pocit, že nikdy už to takové nebude - a měla jsem pravdu. Protože to, co cítím teď, je o moc víc. Všechny emoce, které lze cítit, zkoncentrované do jedné.

Bere mi to dech a zastavuje srdce a zároveň mám pocit bezpečí. Absolutní pocit důvěry a odevzdanosti.
Je to jediný chlap, který mě kompletně pochopil, ví, o čem uvažuju nebo co řeknu dřív, než to vyslovím. Dokáže odhadnout, kdy zakopnu a budu potřebovat zachránit.

Jenže nezachraňuje jenom mě.
Přidat komentář

Kam dál